Havran a bříza

Na bříze usedl ve žluté listí,
Poslouchal písničku zpívanou větvemi.
Proč jenom líbeznost v bolest se zvrátí?
Nechává na kůře krvavá zranění.

Ztratil se v soumraku, černý bod v dáli,
Samotná smutně si zpívala do větru.
Ztracen je jazyk, jenž oba dva znali,
Padá noc bezesná v podzimní krajinu.

Ach jak je harvanu na poli širokém,
Píšťaly strniště falešně sladěny,
Vzpomínky lesknou se zlatavým jantarem,
Zející v představách pálící ranami.

V zimě se roztřásla pohledem do dáli,
Na jaře nový šat radostně oblékla,
Směje se ledům, co bezmocně roztály,
Jakoby navždycky zmizely ze světa.

Daleko severní ledovou plání
Točí se samotář, pohráván vichřicí.
Jediná bouře teď je jeho paní,
Jeho smích zaznívá ledovou vánicí.

Vysoko na kopci

Vysoko na kopci našel jsem krabičku,
Zbyla tu po pouti, na víku kresbičku
Maličké princezny - kouzelné věštkyně,
Našel jsem kouzlo tam v nebeské výšině.

Vhodím tam korunu, zatočím kličkou,
Zatáhnu na krku přízračnou smyčkou,
Až někde v krabičce zacinká zvonec,
Vysoko na kopci bude můj konec.

Z krabičky vypadne zas další nesmysl,
Na malém papírku "budoucnost" přinesl,
Pouťová atrakce malého klauna,
Vysoko na kopci zůstaneš sama...

Ve víru hudby

Ve víru hudby, dle staré sudby
Merkur se Saturnem prochází ohněm,
Za tiché modlitby staví se hradby,
Merkur za Saturnem - vězeň za vězněm!

Obrazy života, odrazy snění,
Ve víně se zrcadlí, na hladině pění,
Kolem je temnota, než se rozední,
Hvězdy se pohnuly, v uších mi zvoní!

Okovy roztály do kapek rtuti,
ze sluhy učitel, po slovech tančí,
za zvuků píšťaly mříže se ztratí,
vychází z temných cel po stezkách řeči!

Jen vína kapka

Jen vína kapka na dně sklenky,
Korbel dopitá tu stojí rozbitá,
V mlžném oparu všechno při staru
- tančí divoženky.

V lese na cestě jsou sněhu závěje,
Je slyšet křik, jiskření dýk,
Broušení kosy, vězeň tu prosí
O trochu naděje.

"Uprostřed lávky, kdesi nad propastí,
Zkončí má píseň a ticho se rozhostí,
Zabil jsem anděla strážného ochránce,
Nenajdu řešení k poslední hádance.
Peruťe od krve zasyčí pode mnou,
Na žhavých kamenech krysy se o ně rvou.
V nastálém tichu už není víc možností,
S někým se spojit tam pod mostem v propasti."

Končí už výkřik, drtí ho skály,
Na kraji propasti všechny bolesti
Kterých jsi původcem, kterými's pálil zem,
Po tobě zbyly...

(Pocity ze středověkých moralisujících obrazů.)

Západní země

Na mlhavých pláních jde cesta a v bažinách je chrám,
Kde tančí tajemství tak svůdná!
Však kolem rozprostírá se úhor a tichost samoty
A pevně zavřená je brána.

"Hej, Pane nech mě vstoupit, přicházím z daleka,
Bez dechu dlouhou cestou poznání člověka."

Jen ozvěna se rozplývá v šeru večera na blatech
A prosba jako nevyřčena.
Co poutníkův je hlas proti skále, kde stesán stojí chrám,
Jen bílá holubice vzlétá...

_____

"Ó, srdce mé!
Ty nejvnitřejší části mojí bytosti!
Neobracej se proti mě, jako svědek před tribunálem.
Ty jsi bůh v mém těle, můj stvořitel, který údržuje moje údy!

(Poslední část textu je úryvek z egyptské Knihy mrtvých.)

Miserere

"Já jsem Pravda!"
"Pravil Bůh!"
"Já jsem Láska!"
"Pravil Bůh!"

"Já jsem Slovo!"
"Pravil Bůh!"
"Já jsem Zákon!"
"Pravil Bůh!"

"Hospodine ochraň nás,
Koho uznáš, toho spas.
Čisti celé stavení
Od falše a mámení."

A duše letí, letí dál...
Když vítr prach už rozevlál.
Už není více zranění,
Jen bolest stále pramení!!!

"Já jsem Pravda!"
"Pravil Bůh!"
"Já jsem Láska!"
"Pravil Bůh!"

"Já jsem Slovo!"
"Pravil Bůh!"
"Já jsem Zákon!"
"Pravil Bůh!"

The Man

Kill me if you have to come.
Don't need the knife I have one!
Mayhem but scarcely gone.
In the end I am alone.

"Festively" getting the crown.
Crucified for I'm the one.
How to know what's after dead?
Simply say what I have said.

Darkness and emptyness around me
enclosing fulfilled reality!
Here is nothing to protect the soul!
Iron in the body and thoughts I've told!
Here are no lids to protect my mind!
Hanging here naked - no more blind!!!

Abyss is growing from leak,
Doubts for the one who can't speak,
Only own word is the judge
For the one who broke the touch.

(Text inspirován básní Luboše Dvořáka.)

Kontemplace

V zčernalých obrazech myšlenek světců
Vykvetly květiny uprostřed rámů.
Z večerních odlesků svíček a krbů
Vykvetly květiny uprostřed rámů.

Panenka

Bytostná přítomnost - zvířátko za mříží,
sekundy z ocele plynule odbíjí,
písnička kanárků v kleci bez dvířek
dělá si z vězení přítele zítřek.

"Díky času jsme..." byli
"Díky času jsme..." byli
"Díky času jsme..." byli
"Díky času jsme..." byli

Loutky co před lety usnuly ve skříni
zoufale poznaly rozsah svýsh světů:
"žily jsme v době co natolik pomíjí,
že nelze poskládat ze zbylých střepů!"

//:Lépe než hodiny, lépe než kyvadla
měří svým pohledem panenka rozpadlá... ://

(První sloka dle filosofie M. Heideggera)

Chrlič

Osamělý Chrlič na střeše stojí
a kouká dolů na nás lidi.
Opatruje tichou smaotu svojí
a přemýšlí o tom co vidí.

A slunce už dávno nesvítí,
ve vzduchu je cítit nový sníh.
Chytili jsme se do vlastních sítí
a v podkroví je slyšet smích.

V okapech leží loňské listí,
tak jako v lidech jejich lásky
a staré domy nikdo nečistí
stejně jak tváře kde jsou vrásky.
Snad jenom blázni něco tuší
o Chrliči stojícím tiše,
však jeho klid nikdo neruší,
když lidský osud do knih píše.

A slunce už dávno nesvítí,
ve vzduchu je cítit nový sníh.
Chytili jsme se do vlastních sítí
a v podkroví je slyšet smích.

V knihovně světa jsou tisíce svazků
a v duších lidí stovky chodeb
a ani sám Bůh si nesundá masku
a ani On nevyjde z hradeb.

(Jedna z našich nejstarších písní v kompletně novém hudebním hávu, text však zůstal stejný na počest hodině dejěpisu kdysi ve druháku na gymnasiu, kterou zabrala jeho komposice.)

Snow

Snowflakes are falling down on the river,
Silently fading in the moon silver,
Icycles shining in the weak streetlight,
Around a silent night.

Only old radio is playing in the waste,
The bell is striking twelwe, there's no more need to haste,
Nobody's listening, nobody even knows,
Only the feeling grows.

And lonely hearts deep in the snow are hoping longing for the heat,
But the darkness started to grow and lonely hearts started to bleed,
People can't hear each others song, when they are standing on their own,
Because who's living long time wrong may stay during whole life alone.

People are living in the furious nightmare:
"Mind your own business!" "I know you will never care!"
And in our nescience we are summoning the spell,
The servants of the hell.

Monsters are comming up from chaos of the soul,
Bringing the emptyness that noone can control.
Soldiers are marching on the dark and sodden trail
When mind is loosing veil.

And lonely hearts deep in the snow are hoping longing for the heat,
But the darkness started to grow and lonely hearts started to bleed,
People can't hear each others song, when they are standing on their own,
Because who's living long time wrong may stay during whole life alone.

Episong

S lahví v ruce rudí mrazem ulicí se potácejí
siluety osobností, matným sluncem čela hřejí.
Semtam jako holubi nafouknou se u popelnic
z hostin svojí chudoby. Lidé parků, děti silnic.

Stovky křídel, stovky nohou nad hladinou bytů krouží,
podél oken život vedou, tančí kolem špiček věží.
Semtam nějaký dobráček, dobrodruh, či cestovatel
pohodí jim drobeček, zmizí v záři nočních světel...

"Já vím to jistě,
že zní to čistě,
tady to navíc každý ví,
že kráčím nočním městem
s holou zadnicí.

Já vím to přesně,
že zní to směšně,
tohle se nikdo nedoví:
Špatným se živím těstem,
mám oči plačící.

Přátelé věřte,
když krev se kašle,
že brzy budu studeným,
není to planým gestem
a čas je kráčící.

Přátelé vězte,
že v tomhle městě
já mám snad nápad jediný:
Křičím, že tu ještě jsem,
balvan valící."

(Autor druhé části textu (vlastního epitafu) je náš kamarád Libor Kučera.)

Dies Irae

Zafouká vítr,
odnese ze stolku papír.
Popsaný papír
odletí nadnášen vánkem.
Netřeba vichru
a plachta se vzdálí břehu,
umění plavců
předčasně ukončí plavbu.

S troubením polnic
přichází každý den úsvit.
Osleplí nocí
musí se samotou trápit.
Hořící svíce
propůjčí kontury tváři,
přivykne oči
na ranní teplo a záři.

(Dies Irae je chorál ze 13. století, čast z melodie je zakomponována do naší písně. Báseň, která inspirovala text byla součástí liturgie zádušní mše do roku 1962.)

Balada

Prosil já jsem měsíček,
aby mi dal mou panenku,
bílou, bílou lilii
- od ní tisíc hubiček.

Tancovala při měsíčku,
rety rudé bílá kůže,
jako plamen tráví svíčku
do voskových perliček.

Jaké smutné na těch dveřích
zavřených je znamení...
Svíce zhaslá, kytka zvadlá,
kolem kříže z kamení.

Podivný to tančíš tanec,
jaký stěží poznávám!
Z tváří rukou svítí kosti,
s vlastní smrtí schůzku mám!

Komu láska nedá spát,
ten dej si pozor na měsíc,
podivná to kouzla plují oblohou,
často vede smrti vstříc.

Hadí jed

HAD:
Ve vzdálených zemích pod jiným sluncem rudý květ.
Dojdi tam Evo, jak krásný jen může být hadí jed!

EVA:
Uprostřed zahrad při měsíčním světle
k zemi se kloní obtěžkané větve.
Nač utíkat nocí do pustin?

HAD:
Bláhová Evo jsi zmámená světlem, spoutaná.
Vidíš jen stíny co pohltí mžikem noční tma.

EVA:
Má nahořklou vůni ten krvavý kalich,
před očima vadne a ztrácí se v dlaních!
Stěží lze více ukrýt vlastní čin.

HAD(?):
Zářivý měsíc vedl tvé kroky cestou zpět.
Bělostná Evo, jestli kdo může rozumět?

Krev

Myšlenky podobné svalovým třesům
často jsou v křečích, vyvádí z míry
kamsi mimo ohnisko duše
stěží lze zaměřit pomocí rozumu.

Potichu koluje krev v temných tunelech,
jakoby syrové maso ji pilo,
kdyby však slunce ji ranou vábilo
opustí s lehkostí nečekanou svůj běh.

Jak bych rád očistil svou krev jak studánku
z mocnosti kamene zbavenou špíny,
zbavenou chladu po odchodu zimy.
Nakonec vrátil bych jí tepat do spánků.

Čas

Tekla tam voda a rákos se kolébal.
Kéž bych dokázal popsat tu chvíli!
Ledové úlomky po proudu pluly,
písmenka z listí jsem do trávy poskládal.

Padal jsem rozvahou za zpěvu ptáků.
Padal jsem mezi ta žlutavá stébla,
naslouchal rozmluvě, která mě vedla
po cestách schovaných ve stínu mraků.

Vedl mě zvonek na věži za kopcem
po cestách, které jsem procházel v dětství.
Jakoby otevřel dveře po předcích!
Na poli rozmrzl mluvící pramen.

Mlčel jsem otázkou obklopen ze všech stran,
plynul tu přede mnou obnažen Čas.
Ptal se kam skládáme hodiny v nás,
posly co zanechal čekat u smyslů bran.

Text popisuje mystickou procházku po okolí Černilova, kterou podnikli 4 členové Cizích slov jedné předjarní soboty v rámci zkoušení...

Sny

Větrné mlýny klapou jak hodinky,
večerní příliv převrací kamínky.
Stopy a pocity mizejí pod vodu,
v království chapadel ztrácí svou podobu.

Na stole po ránu zavoněl čerstvý chléb.
za oknem paprsky ozáří nový svět.
Podmořská havěť je pryč, voda opadla,
jenom pár vraků tu z hlubiny vyzvedla.

Sondy co v temnotě propadly zániku
po kouskách vědomí vyášejí vzpomínku,
v zpuchřelém ráhnoví vítr s ní pohrává
neznámým jazykem svědectví vydává.

Staré včely

Staré včely - dělnice
tu na pískovcové dlažbě leží.
Lidé nevědí po čem šlapou.

Píli směny půlroční
ocení jen Anděl smrti blažené
svým úsměvem spanilým.

A pozváním na cestu
okřídleným dobře známou.

Text, který napsal Honza Jirásko, popisuje podzim na Hospitále Kuks...

Koleda

Nad Betlémem jasná hvězda svítí (aleluja).
Za zvuků hudby bujará zábava (aleluja).
Sněhem se brodí pastýři bledí,
cestou bloudí nejedna výprava.
"Jen jednou jsme zkoušeli cestou jít
za časů sněhových kalamit..."
Tak mysl poutíka dozrává (aleluja).

-------------------------------------------------------------------------

Liebster Jesu wir sind hier (Tobias Clausnitzer, 1663)

Liebster Jesu, wir sind hier,
Dich und dein Wort anzuhören;
Lenke Sinnen und Begier
Auf die süßen Himmelslehren,
Daß die Herzen von der Erden
Ganz zu dir gezogen werden.

Unser Wissen und Verstand
Ist mit Finsternis umhüllet,
Wo nicht deines Geistes Hand
Uns mit hellem Licht erfüllet.
Gutes denken, Gutes dichten
Musst du selbst in uns verrichten.

O du Glanz der Herrlichkeit,
Licht vom Licht aus Gott geboren,
Mach uns allesamt bereit,
Öffne Herzen, Mund und Ohren!
Unser Bitten, Flehn und Singen
Laß, Herr Jesu, wohl gelingen!

Vater, Sohn, Heiliger Geist,
Dir sei ewig Preis und Ehre!
Tröst die Herzen allermeist
Mit dem Wort der reinen Lehre
Hier in diesen Sterblichkeiten,
Bis wir dort dein Lob ausbreiten.

Milý Ježíši, jsme zde, abychom poslouchali Tebe a Tvé slovo.
Veď naše smysly a touhu k sladkému Nebeskému učení.
Tak budou srdce světa zcela k Tobě vyzdvižena.

Tam, kde nás paže Tvého Ducha nenaplňuje jasným světlem
Je naše vědění a porozumění zahaleno v temnotě.
Dobré myšlenky a básně v nás musíš vytvořit Ty Sám.

Ó ty lesku nádhery, Světlo ze Světla z Boha zrozené,
Připrav nás všechny a otevři naše srdce, ústa a uši!
Naše prosby, úpění a zpěvy nech, Ježíši, dojít vyslyšení.

Otci, Synu, Svatému Duchu věčnou chválu a čest!
Utěš všechna srdce v jejich smrtelnosti Slovem Čistého učení,
Dokud tam nerozšíříme Tvou chválu.