Prehistorie, aneb na co se již nepamatujeme :-)

Protože jsme se chtěli nesmazatelně zapsat do paměti žákům (a učitelům) naší základky, založili jsme roku 1999, měsíc před koncem školy skupinu pod názvem Gagarin, abychom vystoupili na závěrečné akademii. Tehdy bylo složení: Jan Jirásko, Jan Hartinger, Jakub Dědek a Ondřej Skála (nyní Epiphania). Ondřej však odjížděl pryč, a proto se po asi dvou zkouškách dostavil Jakub Synek (tehdy ještě s kontrabasem). Tak jsme sehráli naše první vystoupení. Hráli jsme Leaving on a Jetplane (J. Denver), Smoke on the Water (Deep Purple) - instrumentálně, Song 2 (Blur) a Zombie (Cranberries).

Rok 1999 - vánoční besídka na Gymnáziu Boženy Němcové. První vystoupení se díky špatné akustice a nevyvážené hlasitosti jednotlivých nástrojů (neměli jsme zvukaře) moc nepovedlo, ale druhé se snad dalo poslouchat. Vystupovali jsme pod názvem Garáž(Ha,Ha).

4.3.2000 - Konečně jsme se dohodli na názvu, který vyhovuje všem členům skupiny. Poslední Pokus forever.

Skupina se propadla do první krize. Po dlouhé době, kdy nechodil na zkoušky a jinak se neblaze projevoval jsme Kubu Synka vyhodili a na inzerát se nám přihlásila naše bývalá spolužačka Martina Pátková. Po čase, kdy jsme ani pořádně nezkoušeli (a kdy jsem asi pětkrát odešel a zase se vrátil do skupiny - k čemuž mě přemluvil hlavně Honza Jirásko) jsme zase začali hrát.

Rok 2000, konec školy. Hráli jsme opět na akademii, protože Kuba Dědek je o rok mladší, takže školu ještě navštěvoval. První písnička byla příliš nahlas a repráky nezvládaly, ale jinak to docela šlo. Všichni říkali, že to bylo lepší, než před rokem. Vystupovali jsme ráno a večer, kdy se nám to povedlo víc, i když jsme poslední písničku provedli jen ve třech (Kuba musel jít na vystoupení 9. tříd).

Na tomto místě snad trochu bilancování. Za první rok jsme toho moc nedokázali (vyjma složení několika písní a jejich částečného nacvičení), ale sehráli jsme se a můžeme vyrazit ohromovat svět.

21.7.2000 - Poprvé se mezi námi objevil Tomáš Petříček jako klávesista. Zkouška se mimořádně vydařila a klávesy perfektně doplnili celkový zvuk kapely.

14.10.2000 - Vystoupili jsme na festivalu ProRock v Praze (0. ročník). Naše nedokonalá technika poněkud kontrastovala se skupinami kolem nás (mimo jiné i Hradecké Terárium - 2 míso), ale jako jediní jsme měli dvě nabroušený kytary. Poprvé jsme vystupovali s Tomem a dokonce o nás napsali dvě věty v Beng!u. Vlastně to bylo naše první vystoupení, kde jsme byli sami za sebe a ne pod záštitou školní akce.

27.1.2001 - Byli jsme na punkovým koncertě v Heřmanově Městci. Publikum bylo poměrně netečné (ke všemu co jsme do nich my i ostatní skupiny pumpovali). Byl to náš první větší koncert.

9.2.2001 - Koncert na maturitním plese gymnázia J.K.Tyla. Vystupovali jsme s dalšíma třema skupinama (Raindrops - Grungerock?, Yzo Yzo - Funk, Bloudivej Nerv - Punk?). Nemohli jsme hrát déle, než půl hodiny, což byla docela škoda. Nakonec to byl ale docela dobrej koncert. Na letáku je prohozené pořadí první a poslední skupiny, takže jsme začínali my. Bylo to asi poprvé co na nás lidi pařili i když jsme měli ze všech nejmíň pařanský písničky a hráli jsme první.

3.3.2001 - Jelikož jsme už chvíli pozorovali existenci starší a konvenčnější (a známější a instrumentálně zdatnější) skupiny Poslední Pokus. Hledali jsme nové jméno. Nakonec se nám stal osudným cyklista, který s hrůzným duněním skřípajícího dynama projížděl kolem. "Čím víc šlape, tím víc svítí!"

10.3.2001 - Po dlouhé době, kdy panovali roztržky a nesoulad v řadách Posledního Pokusu a poslední týden i v řadách Čím víc šlape, tím víc svítí, od nás odešel Jakub Dědek a vzal si sebou aparaturu. Někteří z nás tuto změnu oslavovali, jiní ne, ale protože nebylo na co hrát, tak jsme se nalili všichni. Nyní má skupina nucenou přestávku, která by však neměla trvat déle než měsíc. Mezi tím se k nám přidal nový kytarista Honza Tomáš, takže ho zaučujeme do "základního repertoáru".

20.5.2001 - Stejně rychle, jako náš nový název přijel, tak zmizel v hlubinách času. Nakonec jsme se po dlouhém dohadování usnesli na jméně "Cizí Slova". Honza Tomáš už umí vše, co jsme kdy hráli. Na tomto místě bych rád poděkoval začínající metalové kapele Steel Angel a kapele Yzo Yzo, které nám půjčili aparaturu na překlenutí období, kdy se naše nová technika stavěla.

4.6.2001 - Gymrock J.K.Tyla v divadelním sále kulturního domu Adalbertinum. Hráli jsme společně se čtyřmi účinkujícími (Oprávněný kašel, Epiphania, ...), poprvé s Honzou Tomášem a poprvé jako Cizí Slova. Celkový zvuk kapely doplnila v několika písničkách zobcová flétna. Hrálo se na komba bez zvukaře, takže se nám nepodařilo nazvučit klávesy (byly moc potichu). Celý koncert byl poněkud usedlý (díky tomu, že v sále byly židle), ale jinak to šlo.

9.6.2001 - MÍRný festiVÁLEK v AC klubu v Hradci. Poprvé jsme hráli "half-unplugged" a bez Honzy Jiráska, který na koncert nemohl. 2 akustické kytary a absence bicích (v některých chvílích i rytmu) změnili naši hudbu natolik, že jsme nerušili dojem navozený Efany Defany, a dalšími skupinami. Lidem se vystoupení líbilo.

23.6.2001 - Koncert v Borohrádku (s Full Moon Party, J.T.O, ...). Nepřítomnost nikoho, kdo by byl schopen sál pořádně nazvučit nás ovlivnila ze všech nejvíc, protože jsme hráli jako první.

1.9.2001 - Hráli jsme v Music Areně v Bohuslavicích spolu s kapelami Etienne a Deep Drift. V rockovém klubu byla naše muzika přijata nejlépe ze všech, a dokonce jsme museli přidávat (Metaaal). Hráli jsme jako první a bylo na nás v klubu nejvíce lidí. (Poklepnutím na obrázek můžete shlédnout náš playlist).

20.10.2001 - ProRock 2001 - Je vidět, že název Cizí Slova kapele sedí. V sále jistě nikdo nepochopil naši hudbu, nejméně pak zvukař.

25.10.2001 - Koncert v Hradeckém AC klubu. Navzdory tomu, že jsme ho pořádali sami se neobyčejně vydařil. Hráli jsme společně se skupinami Oprávněný Kašel a Eye for an Eye, kteří přijeli místo borohrádecké formace J.T.O. (4 dny před koncertem odřekli). Přišlo víc než 100 lidí! Plakáty byly poněkud zmateční a dvojího typu (od nás a Oprávněného kašle), ale nakonec to vůbec nevadilo. Hráli jsme pouze rychlejší a jednodušší písně, protože nešla zapojit akustická kytara, ale stejně jsme museli přidávat (včetně naší verze "ParOnoidu").

15.12.2001 - Benefiční akce na Střeláku byla opět přínosem. Kvůli špatnému snímači se nepodařilo zapojit akustickou kytaru. Elektrické kytary pak z neznámých důvodů vydávaly zvuk, který by snad ani nikdo od elektrické kytary nečekal a proto je pro jistotu na většinu koncertu nebylo slyšet. Hráli jsme jako první a po nás nastoupil řetěz funky kapel, který přerušila pouze Epiphania. Tečku za akcí na kterou přišlo odhadem 150 lidí udělali Walk Chock Ice, kteří zahráli to co hrají i normálně.

22.12.2001 - Jako správná untergrundová kapela jsme to v Borohrádku rozjeli. Zvuk nestál za moc, ale lidi pařili. Hráli jsme společně s Eye for an Eye, The Fly a J.T.O.

31.1.2002 - Ples gymnasia J.K.Tyla. společně s Epiphanií a Yzo Yzo, koncert se nám vydařil a po počátečním profiltrování publika se nám dostalo i diváckého ohlasu.

12.2.2002 - Koncert v CC Lucie spolu s Utero, Enviro, Oprávněný kašel a Techtle Mechtle. Naší novou píseň Miserere doplnila svým zvučným vokálem Míša. Přes všechnu snahu se s aparaturou, která byla k dispozici nepodařilo zprovoznit příposlechy na úroveň slyšitelnosti a absence zvuku kláves na jevišti poměrně stěžovala jejich ovládání. Jinak by se dalo říct, že jak je naším dobrým zvykem, překvapovali jsme všechny přítomné kombinacemi grindcorových sól na bicí s pomalými akustickými pasážemi.

29.3.2002 - Opět jsme se vrátili na povrch. Po mnohých protestech obyvatel Černilova jsme byli nuceni tamní podsvětí opustit a přestěhovat se do garáže, kde zkoušíme společně s kapelou Enviro.

30.3.2002 - Hráli jsme v Milíčově domě v Jaroměři s Eye for an Eye. Zvuk docela šel, ale nepřišlo moc lidí.

7.5.2002 - AC klub, společně s Tostaki a Eye for an Eye. Další akce námi organizovaná, ale tentokrát se zvukařem. Byl to první koncert (až na asi dva v dobách našich začátků, kdy jsme neměli ještě vlastní tvorbu) který jsme nezačínali písní Rybstole. Několik dalších písní jsme hráli naposled. Přišlo asi 80 lidí.

21.5.2002 - Po dlouhé nemoci mezilidského prostoru kapely a následné kondenzaci prázdnoty nahromaděné ve stále se prohlubujících propastech (jak se to jevilo mě) jsem odešel. Kompoziční (a jiné) ambice všech členů jsou natolik rozdílné, že bylo nemožné, aby těleso natolik různorodé drželo pohromadě.

28.12.2002 - Cizí Slova comeback! Po prázdninách nás touha po společné produkci opět svedla dohromady. Po nalezení útočiště v nejvyšším patře bývalé Tesly HK, jsme začali oprašovat tu část repertoáru, která zbyla po "sjednocování názorů" uvnitř kapely. Když jsme na druhé zkoušce zjistili, že naše aparatura došla úhony při setkání některé ze "zpřátelených" kapel, rozhodli jsme se, že obětujeme výhled na paneláky za nějakou přízemnější residenci s jiným osazenstvem. Než jsme však stačili vše odvézt, byla místnost zamčena kvůli neplacení a otevřena až po dvou měsících vyhrožování konkursem na bicí a zbytek věcí. Následovala delší doba nečinnosti, kdy jsme nemohli najít zkušebnu a nakonec jsme se usídlili v garáži ve které jsme se nedávno rozpadli. Po velmi zdařilé zkoušce, na které ovšem byla znát dlouhá přestávka a špatná aparatura a nakonec i nepřítomnost basy jsme směle zamířili na akci do Borohrádku. Po našem příjezdu právě začínala hrát skupina The Fly a potom jsme nastoupili my. Publikum bylo opravdu různorodé a mnohogenerační. Všechny písně jsme nasadili ve svižném tempu, nemívše pojem o čase, a prostorem borohrádecké hospody Na Náměstí se rozlehl mohutný proud bravurních improvizací posílený kilowattovou aparaturou a kvalitním zvukařem, na což jsme nebyli na těchto akcích zvyklí. Nejvíce nás zaujal Onřej S., který doslova jako malý Kupido kroužil kolem jakési nadpřirozeně vypadající bytosti, a proto se zdálo nezbytným ho přímo vprostřed akce postavit na vrchol borohrádeckého panteonu. Po apoteóze tohoto významného člena tamní obce jsme se s chutí vrhli na další části našeho repertoáru, kterých nebylo mnoho, ale zdálo se, že publikum mělo i z té malé hrstky neopakovatelný zážitek. Následovalo několik dalších kapel a zakončili Eye for an Eye, kteří i přes pozdní hodinu své produkce patřili jednoznačně k vrcholu koncertu. Za vše patří dík pořadateli Jiřímu Floriánovi, který akci věnoval opravdu kus svého srdce.