Rok 2003 - Přestěhovali jsme se do garáže, kterou jsme však používali spíše jako skladiště aparatury, protože jsme vůbec nehráli. Jaká byla tehdy naše naivita, když jsme si mysleli, že po jednoduché domluvě máme zajištěnou bezpečnou zkušebnu! Garáž dozajista sloužila v určitém období i jako nocležna a po několika měsících jsme zjistili, že většina našich věcí je odvezena a nikdo už tam nezkouší. Když se nám podařilo dohledat majitele, od kterého si garáž kdysi jedna skupina pronajala, sdělil nám, že aparaturu odvezl, protože mu nikdo neplatil elektřinu atd. Po dlouhých dohadech jsme garáž vyčistili od všeho, co tam naši spoluhdebníci, o kterých jsme celkem nic nevěděli a kteří se k ničemu nehlásili, nechali a za poplatek spíše symbolický (dík dobré vůli majitelově, který se při pohledu na tři nešťastné musikanty rozhodl, že nebude požadovat celou částku - navíc jsme vůbec nezkoušeli, takže jsme nic nespotřebovali a platili tedy za lidi, které jsme ani pořádně neznali, stejně jako on) nám byla aparatura navrácena. Hned nato jsme se přestěhovali do bývalé továrny Tesla, kde jsme našli nadlouho útočiště v útulné zkušebně zřízené v rámci Ateliérů D v nejvyšším patře.
Rok 2004 - Zkoušeli jsme v hvězdném obsazení s akordeonem, na který hrála Zuzana Jirásková a elektrickou kytarou obsluhovanou Zdeňkem Špryňarem, který nás vždy když jsme dohráli oblažoval při našich debatách často prudkých a horkokrevných pasážemi z Paganiniho capriccií. Zvuk byl výborný, ale zmínění dva musikanti nevydrželi příliš dlouho a z různých důvodů nám často dodnes neznámých z kapely odešli, a tak jsme osiřeli jen ve třech - kytara, klávesy, bicí. Zdeňek se vytratil až za hranice republiky, ba téměř kontinentu, ale na poslední chvíli ještě stačil zanechat v hradeckém untergrundu geniální nástroj jménem Zeus 1, který se plynule zařadil mezi přechody a činele Honzových bicích. V průběhu roku jsme se pořád rozpadali a scházeli, pořádali vypečené akce ve zkušebně a někteří z nás ji dokonce přijali téměř jako druhý domov, jehož intimitu a soukromí rušila jen to, že jsme nebyli schopni platit nájem sami a museli jsme se tedy neustále dělit s jinými kapelami. Někteří jejich členové naráželi při zkouškách tak tvrdohlavě temenem svých lbí do našich reprobeden, které předtím pověsili na strunách ze stropu, že prorazili jejich dno o tolik křehčí, než tvrdé kosti kalvy bigbeaťáků, ale jinak byla spolupráce celkem bezproblémová.
Daniel Suchý, hradecký výtvarník a vedoucí Ateliérů D, si nás pozval na svou vernisáž probíhjící v hradeckém biskupství, což pro nás byla a je obrovská čest. Rychle jsme z trosek našeho repertoiru dali dohromady jakési plynulé pásmo z písní Západní země, The Man a Miserere - všech dosti duchovních a tedy dle nášeho soudu ideálních pro produkci na církevní půdě. Hned po slavnostním projevu p. biskupa Dominika Duky jsme ve sklepení staroslavné budovy spustili produkci do té doby zde neslýchanou už kvůli bicí soupravě, na kterou zde nebyli vůbec zvyklí. Pan biskup se důstojným krokem vzdálil po první písni, ale ostatní - někteří ze statečnosti, jiní i se zájmem - vydrželi až do konce. Celá produkce trvala cca 15 min. Koncert lze ohodnotit jako vydařený, i když se nám nepodařilo oslovit personu nejctihodnější, jejíž záliby pravděpodobně tkvějí spíše v oblastech hudby chrámové, což je pochopitelné.
Poté jsme ještě měli hrát na akci přímo v Tesle, kam bylo pozváno několik kapel, ale některé z nich tak agresivně prosazovaly svou hudbu - koneckonců dle našeho mínění nevalnou a tedy jinak než agresivitou neprosaditelnou -, že jsme se ani nedostali na pódium, čehož jsme v zápětí po tom, co jsme zjistili v jaké bychom to hráli společnosti, ani nelitovali. Udělali jsme tedy paralelně s hlavní scénou maličký koncertík pro naše kamarády přímo ve zkušebně.
Rok 2005 - student architektury a fotograf Michal Krejčík, který je zároveň naším dobrým známým, si nás pozval do Liberce na vernisáž svých fotografií. Rychle jsme se zase sformovali do naší úderné, trojčlenné formace, a protože jsme nějaký čas předtím museli opustit s lítostí v srdci z finančních důvodů Teslu, zakotvili jsme nakrátko opět v Černilovském sklepení, odkud jsme vyšli na počátku naší kariéry. Zahráli jsme, celkem s úspěchem stejné písně, jako na biskupství a nedlouho poté jsme se opět rozpadli.
Rok 2006 - kapela začíná opět pravidelně zkoušet (k velkému potěšení sousedů v Černilove :-) a z hlubin naší paměti a imaginace se noří odvážné variace na dávno zapomenuté písně, které byly celkově přetvořeny pro tříčlenný ensemble. Často bylo třeba změnit texty poznamenané našim mládím, aby se spíše hodily k našim zarostlým obličejům, nebo připsat a změnit party. Tak některé písně změnily jména, změnily veškerou svou tektoniku a zařadily se do našeho repertoiru jako zbrusu nové (Havran a bříza).
Hráli jsme na koncertě v AC klubu, spolu s autorským čtením Jana Šimka. Vyvěšeny byly dvoje plakáty s různými informacemi a nakonec přišlo hodně lidí (asi 60?), kteří doplňovali nejtišší pasáže našich komposic veselým řičením, což jsme s radostí přijímali, neboť vždy vítáme účast publika na naší hudbě... Koncert se vydařil, což nás utvrdilo ve správnosti našeho znovuseskupení.
16. prosince - Koncert v kavárně Na Kopci, kterou vede Daniel Suchý, náš dávný známý z Tesly. Příliš jsme nepropagovali, takže přišlo pouze asi 12 lidí, což ovšem - vzhledem k malému prostoru vůbec nebylo na škodu. Výborně jsme si zahráli a k našemu triu se připojila virtuosní flétnistka Markéta, která doplnila zatím pouze jednu píseň bravurními trilky a laufy. Tak jsme se ke konci roku ustálili ve čtyřčlenné sestavě.
Na silvestra jsme provedli malý koncertík jenom ve dvou - kytara a bicí na faře v Horním Maršově pro naše známé. Honza tam poprvé použil Orloj snivců - nástroj z dílny Jardy Kořána, který se záhy přidal k celkovému zvuku jeho soupravy, kde se obyčejné bubny postupně stále více ztrácejí mezi tyčemi, péry a rouramy.
Rok 2007 - hned jak napadl sníh, který nepadal jinak celou zimu, jsme se 24.ledna rozjeli, tentokrát ve třech (bez flétny), do Liberce. Klouzajíce po pneumatikách z Libereckých svahů a pohybujíce se tímto způsobem mezi různými místy jsme organsovali koncert u Adama (Trefila) v domě hned naproti krajské knihovny. Začali jsme hrát asi o 2h později, byla docela zima, ale připravili jsme svařák. Přišlo postupně asi 20 lidí, které jsme oblažovali improvisacemi a variacemi našich písní celkem něco přes hodinu a celkově jsme si koncert užili, až na to, že nám promodralé prsty nedovolovaly zahrát komposice nejpropracovanější - Západní země.
27. února jsme v rámci soustředění donutili Tomáše, aby naprogramoval přes noc nové stránky, neboť jsme do té doby vlastně žádné neměli, nepočítají-li se torsa zbylá z našich středoškolních let. Design vytvořil Jan Jirásko a již ten den jsme umístili naší novou presentaci na web.
6. března - koncert v rámci festivalu Jeden svět v Liberci v Experimentálním studiu v Lidových sadech. Při koncertě, který byl spojen s vernisáží Michala Krejčíka a promítáním filmu Fobie, jsme experimentovali možná víc, než bychom si přáli, takže i reakce publika byla spíše rozpačitá. Poprvé jsme zde hráli píseň Kontemplace (Květiny) a opět jsme oprášili Ve víru hudby, což je jedna z našich nejstarších komposic.
22. března - hráli jsme v AC klubu v Hradci spolu s kapelou Tinnitus. Koncert se nám podařil a flétna doplnila náš repertoir již ve většině písní. Přišlo celkem asi 30 platících hostí.
31. března - Bezmála celodenní nahrávání v AC klubu. Vyprodukovali jsme více než hodinu různých nahrávek, které čekají uloženy v několika stopách na mixáž, což nebude žádná hračka. Ze strachu z hlasitosti Honzových bicích se zbývající část kapely uzavřela v chodbičce vedoucí za normálních okolností na místa, kam i císařpán chodí sám, a za využití jedinečné akustiky tohoto prostoru jsme několik hodin variovali a opakovali naše písně. Obrovský dík za vše, co snad brzy vznikne patří hlavně Davidovi Marišlerovi, který nás obětavě poslouchal za mixážním pultem a Ivanovi Škaloudovi, který nám poskytl prostory svého klubu.
Tato akce nakonec skončila naprostým nezdarem. Stalo se to nenávratnou chybou při pokusu navázat spolupráci nahrávací techniky a počítače. Veškerá data byla zmatena a ztracena v křemíkovém nebi.
2. dubna - Koncerty k "otevírání zahrádky" v Kavárně Na Kopci v HK. Zahrádka nebyla nakonec městem povolena, ale vůbec to nevadilo, protože se vytvořila spontánně dvěma kočárky, odkud nám naše nejmladší fanynky tak nadšeně mávaly, že se téměř převrhly a jedna z nich tedy musela navštívit i prostory kavárny. Na první koncert, který se konal ve 3h přišlo kromě výše zmíněných asi 10 lidí a na druhý, který byl již při zavřených dveřích v 6h dalších 12, což dobře odpovídalo i velikosti prostoru. Honza zde představil unikátní soupravu bicích pro kavárenskou produkci s kopákem velikosti cca. 10 palců, ve které ovšem nechybí ani metalfón a orloj snivců. K velké škodě naší produkce bylo, že nemohla vystoupit Markéta, a proto bylo v písních jisté "flétnové vakuum".
10. května - Písničkářský večer v AC klubu, kde jsme hráli spolu s Janou Štěpánkovou a Adamem Katonou. V našem podání zazněly lidové písně, barokní musika (A. M. z Otradovic - Anjelské přátelství) i vlastní tvorba. Poprvé jsme hráli novou píseň Panenka. Celkem přišlo asi 35 lidí.
12. května - Přijeli jsme koncertovat na Kuks do Café Agnes. Zároveň zde vystupovala uprostřed našeho hraní Eliška Svobodová se svým alobalovým minidivadýlkem a zazněla i jedna píseň tria OrchesTRIOn, které vzniklo před několika týdny ve složení e.Freiheit und H+H von CS za účelem koncertování na poutích a jarmarcích. Dosud snad nejmenší prostor ve kterém jsme hráli se naplnil všemožnými součástmi naší aparatury, mezi nimiž jsme byli propleteni asi metr od návštěvníků, kteří se tak stali přímými aktéry našho vystoupení. Často nás rozděloval jen improvisovaný stojan na noty pověšený na lustru. Akce byla podařená, v malé kavárničce se směstnalo asi 20 lidí a vládla příjemná atmosféra.
10. června - Duhová bouře - festival Hudební mládeže v Liberci. Náš první openair koncert se odehrál vedle obchodního domu Tesco za asistence přímého slunce a několika kolemjdoucích, kterým jsme zpříjemňovali sobotní nakupování. Z hlubin města z prostorů obrovského výkopu chystajícího se brzy pohltit unikátní stavbu velkoobchodu, která již svým konceptem neodpovídá dnešním požadavkům, se linul zvuk zbíječky, který doplňoval naši hudbu spolu se zvonkem projíždějících tramvají o industriální a urbanistické prvky. Zákeřný vítr nám odnášel listy z pultíků, a proto jsme museli po vzoru kolegů zabývajících se klasickou hudbou, požádat o pomoc při obracení not, které jsme všemožně zatížili a přichytili pomocí kolíčků na prádlo. Nazvučení bylo dobré, celkově koncert vyzněl mírně do ztracena pro nemožnost soustředěného poslechu v ulicích, jimiž se hnal proud velkoměstského života. Přesto lze akci hodnotit kladně, protože se nám alespoň dostalo příležitosti hudbou se rozloučit s nenávratně mizejícím decentně modernistickým vzezřením centra Liberce. Po nás vystoupila rocková skupina Jogurt, aby bylo učiněno zadost všem pravidlům kontrapunktu.
16. června jsme uspořádali (hlavním organisátorem byl Honza Jirásko) v Černilově v orlovně zkušební ročník festivalu Villa Alternativa. Program zahájila librantická kapela Všech9 ve 13h, následovalo hradecké Studio PH s divadelním představením Čertice Berta pro děti, potom hrála skupina Čabraka středověce laděné skladby za doprovodu mnoha dobových i současných nástrojů (od gamby po vibrafon). Nadšený potlesk sklidilo vystoupení Norway Today od pardubického divadla EXIL, na festivalu proběhla definitivní derniéra. Následoval náš koncert, který se celkem vydařil a doplnil řadu neobvyklých instrumentů hlavně v bicí sekci. Po nás zahrál legendární písničkář a básník Oldřich Janota spolu s Lubicou Christophory jenom za světla svíček ve ztemnělém sále. Kolem půlnoci vystoupila českokrumlovská skupina El Tenére kombinující nástroje tří kontinentů (digeridoo, africké bubny a kytara), a nakonec mohli návštěvníci před spaním shlédnout film od divadla Buchty a loutky - Chcípáci, čímž se vlastně oživila dlouholetá tradice sálu, který sloužil dříve také jako kino. K vidění byla i ukázka bojového umění Capoeira a hradecká žonglérská skupina Ascarya, která předvedla noční fireshow. Vystavena byla i výtvarná díla D. Šustra, M. Krejčíka, P. Motyčkové, T. Votočka a video J. Jiráska "Chodec", ke kterému dělala naše skupina improvizovaný hudební doprovod. Přišlo asi 70 platících lidí, což bylo vzhledem k naší organisátorské nezkušenosti tak akorát pro hladký průběh. Výtěžek ze vstupného byl věnován obci, jako příspěvek pro vybudování nízkoprahového klubu pro volnočasové aktivity mládeže v Černilově. Sám prostor je nabit silným geniem loci, neboť se zde odehrávalo mnoho divadelních vystoupení černilovských ochotníků za První republiky a festival se snad proto velmi vydařil, ke spokojenosti všech účinkujících i návštěvníků. Obrovský dík patří i Kavárně a galerii Na Kopci, která zajišťovala po celý den občerstvení a pro několik z nás i nutná ranní kafe po probdělé noci, když jsme se druhý den chystali k úklidu. Samozřejmě děkujeme i sponzorům, kteří jsou uvedeni na stránkách festivalu villa-alternativa.wz.cz, kde lze najít i další informace o přípravách, průběhu a ohlasu akce.
4. července - Na návštěvě u milých rodičů naší známé Báry Černíkové jsme hráli (Bohužel bez flétny) pro kupu jejích sourozenců několik našich písniček. Na oplátku jsme vyslechli jejich výborné provedení Vltavy v aranžmá pro housle, flétnu, klavír a kytaru. Honorář byl příjemný - panák dobrého pití a dvě buchty pro každého. Bylo to krásné zakončení sezony před odjezdem poloviny kapely za prací na malinová pole do vzdáleného Skotska, kde si chceme vydělat na nové bicí a komba.
28. srpna - Po návratu ze zahraničí, kde dva z nás tvrdě pracovali jako zemědělští nádeníci a pouliční musikanti, jsme téměř okamžitě jeli do Slavonic, kde jsme hráli ku příležitosti oslavy 10 letého výročí zakoupení místního renaissančního domu doc. Petrem Rezkem, který se nám odměnil věnováním slušivých kostýmů a delikátním pohoštěním. Vybrali jsme si místo u kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde se nám naše smutné písně, po 1 a půl měsíční pauze, povedlo zahrát až překvapivě dobře, takže nám někteří kolemjdoucí dokonce vhazovali drobné mince do k tomu určehého kufříku. Přidali jsme i několik skladeb pouze ve dvou (klarinet a bicí), kterými jsme si přivydělávali na živobytí v dálném Scotlandu (Jasnost nebeská, Všickni věrní křesťané a mnohé variace židovských melodií). Atmosféra domu docenta Rezka, a vůbec Slavonic, se potom v průběhu noci a následujícího dne zapsala do srdcí všech, kteří zde zůstali, nesmazatelnou vzpomínkou.
7. října na koncertě v kavárně a galerii Na Kopci jsme poprvé uvedli "impressionistickou" versi naší staré písně Chrlič.
22. října jsme hráli v rámci oslavy dvouletého výročí otevření antikvariátu Koniáš v HK na pěší zóně (resp. ve Foglarově uličce). Naši sestavu doplnila Josefína Matyášová se svým zvučným vokálem a houslemi. Takto posíleni o novou krev jsme se odvážili uvést i píseň Nitida Stella z barokního kancionálu Slavíček rájský (J. J. Božan) s aktualisovaným cembalovým generálbassem dle nejnovějších pravidel kapelního kontrapunktu a sólem na klarinet evokující zadumaný tón barokního chalumeau. Touto produkcí jsme se snažili symbolicky urovnat spor mezi hrabětem F.A.Šporkem, který kancionál v roce 1719 obrovským nákladem vydal a páterem Koniášem, jenž mu o rok později zabavil a spálil téměř všechny knihy z Kukské knihovny. Housle jemně doplnili zvuk kapely a do našich zadumaných písní jasně pronikl proud nové invence. Kromě nás vystoupila i břišní tanečnice ovíjející se v malém prostoru kolem regálů s knihami a nakonec měl autorské čtení i hradecký všeuměl Boris Šlechta, jehož obrazy přibité v průběhu akce na police jemně konkurovaly estetickým hodnotám hřbetů vyrovnaných knih, a jehož herecké umění udělalo z přednesu jedinečný zážitek.
27. října - V Opočně v Cafethérii Za Stromem jsme doplnili komponovaný večer složený z vernisáže abstraktních obrazů Lenky Peškové a z autorského čtení básníků Michala Jareše a Gabriela Plesky. Již téměř na začátku večera po uvedení výstavy jsme se vložili v naší dvoučlenné strassenmusikantské sestavě do programu produkcí dvou klezmerových písní. Malý prostor způsobil téměř prolnutí posluchačů a musikantů, což bylo příjemné zřejmě pro obě strany, neboť jsme nakonec dokonce přidávali Zvláštní ptáčky od Oldřicha Janoty. Po koncertě jsme prodali za obvyklou režijní cenu první 3 samizdatová CD se záznamem z koncertů festivalu Villa alternativa ´o7 a následovalo příjemné posezení účinkujících u bohaté večeře na účet podniku. Nakonec byly doneseny různé východní strunné, bicí i dechové nástroje a skupinová improvisace všech přítomných skončila až někdy kolem půlnoci.
2. listopadu jsme v rámci "plesu" průvodců na Kuksu uspořádali malý koncert pro zakladatele Farmaceutického musea Doc. Ruska a pár našich kamarádů. Druhý den jsme za potemnělého podzimního počasí za pomocí nové instrumentace vydolovali z hlubin našich kapelních archivů opět píseň Snow. 3. listopadu večer jsme hráli v rámci programu Seniorátních dnů mládeže Královéhradeckého seniorátu v Náchodě s kapelou Svěží zelenina. Venku již byla tma a stinná atmosféra modlitebny farního sboru Čce pomohla vyznít našim kontemplativním baladám. Na jedné straně jsme byli olemováni vzrostlou zelení, zdobící zdejší presbytář a na druhé se tyčila kazatelna. Každopádně to byl příjemný a po mnohých stránkách neobvyklý zážitek... Na tomto místě také děkujeme za pohotovou pomoc při odvozu členů kapely a části aparatury našemu kamarádovi Honzovi Fraňkovi.
16. listopadu - Koncert v Liberci v nízkoprahovém centru V-klub spolu s pražskou kapelou Delfíni. Publikum nebylo sice příliš četné, avšak velmi přívětivé a Delfíni hráli skvěle.
22. listopadu na svátek sv. Cecilie, patronky hudebníků, jsme hráli v AC klubu se skupinou Léčba neklidem z Prahy, která předvedla strhující směsici jazzových standardů se svými vastními písněmi. Podařilo se nám dobře nazvučit i zahrát, čímž jsme se pěkně rozloučili s téměř již uplynulým rokem 2007.